Projev k události Sbohem, pane ministře (koncert).

Milé dámy a vážení pánové, prosím, omluvte mou nepřítomnost. Povinnosti mě dnes vedou jinými cestami než přes unikátní místo dnešního koncertu. Když jsem uvažoval nad pohnutkami mé snahy pomoci Muzeum umění Olomouc, pak se dostávám desítky let zpět. K těm dobám, kdy politika svou moc bezostyšně využívala vůči běžným občanům. Zjevně, tak jako v letech sedmdesátých. Nebo skrytě, jako je tomu i nyní. Vyřizování osobních vztahů nebo nahrazování úspěšných schopných – méně schopnými, ale se stranickými knížkami. Každý z vás si vzpomene na příklady zhoubnosti těchto personálních machinací a politickosociálního inženýrství. Podle starého komunistického hesla, že „každý je nahraditelný“. Já se domnívám, že je tomu přesně naopak.
Děkuji vám za pevný postoj. Za to, že se i vaší zásluhou opět probouzí občanská společnost, která je základním kamenem demokracie. Pro politiky je váš koncert a konání ve výše uvedené muzeální kauze signálem, že s občanskou společností musí politici počítat nejen v čas voleb. Že tu, některými opovrhovanou, „ulici“ musí brát vážně pořád.

Děkuji za pozornost.