Konečně naživo!

Konečně naživo! je název prvního veřejného koncertu Moravské filharmonie Olomouc po restriktivních kovidových opatřeních.
Měl jsem tu čest jako ambasador během krásného večera české hudby před zaplněnou Redutou vzpomenout na 75. výročí MFO. Připomenul jsem prvního dirigenta Františka Stupku a některé klíčové okamžiky v životě orchestru (https://bit.ly/2zMbqDz).
Představitelům města ohledně budoucnosti olomoucké kultury jsem připomenul, že Moravská filharmonie i Moravské divadlo Olomouc jsou rodinným stříbrem Olomouce. A požádal je o to, aby se současná nepříznivá situace neodrazila na stavu těchto důležitých institucí.

Projev pro účastníky demonstrace v Olomouci dne 11.6.2019

Projev pro účastníky demonstrace v Olomouci dne 11.6.2019

Včerejší demonstrace v Olomouci jsem se nezúčastnil pro pracovní povinnosti v Senátu. Ale i tam jsme věnovali hodně času diskuzím o současné politické situaci. Organizátorům olomoucké demonstrace jsem poslal pozdrav a pár slov, které přikládám níže. Celý záznam je i na facebookových stránkách 2018+ Olomouc.

—-

Milé dámy, vážení pánové,
pro senátní povinnosti v Praze se dnes nemůžu zúčastnit povinnosti občanské, a to být tady s vámi. Myslím, že svobodné projevení občanského postoje na demonstraci je téměř povinností. Tak jako vy, jsem udiven.
Udiven nad množstvím lží, které se opakují donekonečna. Nad plánovitým odtahováním od hlavních témat populistického rozdávání peněz a pozvolným krácením financování na skutečně potřebné sociální služby. Tím se rozevírají nůžky mezi vrstvami obyvatel.
Jsem zděšený tím, že 100krát řečená lež se stává pravdou. Reagujme na to tím, že budeme opravdovou pravdu opakovat 1000krát! Proti nám nestojí hrdinové, ale ti, kdo zbaběle využívají svého postavení a moci.
„Lež je štítem zbabělce,“ to je stará indiánská moudrost. Děkuji Vám, že tu jste!
Lumír Kantor

Projev k události Sbohem, pane ministře.

Projev k události Sbohem, pane ministře (koncert).

Milé dámy a vážení pánové, prosím, omluvte mou nepřítomnost. Povinnosti mě dnes vedou jinými cestami než přes unikátní místo dnešního koncertu. Když jsem uvažoval nad pohnutkami mé snahy pomoci Muzeum umění Olomouc, pak se dostávám desítky let zpět. K těm dobám, kdy politika svou moc bezostyšně využívala vůči běžným občanům. Zjevně, tak jako v letech sedmdesátých. Nebo skrytě, jako je tomu i nyní. Vyřizování osobních vztahů nebo nahrazování úspěšných schopných – méně schopnými, ale se stranickými knížkami. Každý z vás si vzpomene na příklady zhoubnosti těchto personálních machinací a politickosociálního inženýrství. Podle starého komunistického hesla, že „každý je nahraditelný“. Já se domnívám, že je tomu přesně naopak.
Děkuji vám za pevný postoj. Za to, že se i vaší zásluhou opět probouzí občanská společnost, která je základním kamenem demokracie. Pro politiky je váš koncert a konání ve výše uvedené muzeální kauze signálem, že s občanskou společností musí politici počítat nejen v čas voleb. Že tu, některými opovrhovanou, „ulici“ musí brát vážně pořád.

Děkuji za pozornost.

ZUŠ Iši Krejčího vzdělává už 50 let

ZUŠ Iši Krejčího v Olomouci slaví 50 let! Na jejich Galakoncert ZUŠ Iši Krejčího Olomouc jsem bohužel nemohl být osobně, ale zaslal jsem alespoň pár vět s osobním přáním…

„Milé dámy, vážení pánové,
Moc mě mrzí, že se dnešního svátku nemohu zúčastnit. LŠU a později ZUŠ mě provází celý život. Ostatně tak, jako mnoho z vás. Prakticky od 7 let jsem mohl doma slyšet o tom, čím škola žila a jak se první desetiletí stavěla na nohy. Prostřednictvím mého táty, pana učitele Lubomíra Kantora, jsme doma s maminkou prožívali jeho přechod z filharmonie do plného úvazku ve školství v roce 1969. Škola mu pomohla zmírnit bolestný přechod ze zdravotních důvodů a zároveň otevřela nové možnosti. A v posledním desetiletí jsem měl možnost mnohokrát sledovat jak ZUŠ Na Vozovce ovlivnila život několika generací žáků i jejich rodičů. Děkuji vedení školy za zodpovědnost, s níž se ujalo oslav výročí. Děkuji všem učitelům za pomoc při výchově našich dětí a za to množství pozitivního, co jsme jako žáci dostali do života my. “

Lumír Kantor