V padesátých letech byla moje babička Ludmila Valertová válečná vdova s třemi dětmi, bydlela v Olomouci. Velmi statečná žena. Přes všechny starosti o svou rodinu podporovala po roce 1948 studenty bohoslovectví, kteří po studiu v socialistické armádě u pracovně technických praporů, říkalo se jim „černí baroni“ nebo také „pétépáci“. Jedním z nich byl i člen řádu dominikánu Bartoloměj Kulhavý.
Po babiččině smrti v roce 1975 moji rodiče objevili pod nástěnným zrcadlem vložené dopisy. Byly tam schovány několik desetiletí.
Přirozeně mají dopisy velikou osobní hodnotu. Ale pro společnost především hodnotu dokumentační. Pro popisované poměry té doby, ale i samotnou skutečnost schovávání. Nezapomínejme na dobu, kdy se věci tak nevinné musely schovávat.
Pan Batoloměj žil v olomoucké dominikánské komunitě a umřel v roce 2017. Poté jsem předal dopisy jeho řádovým bratřím.